Taktika hlídek: Hlídkování je jednou z nejdůležitějších činností které může pěšák vykonávat. Hlídky získávají informace o nepříteli a usnadňují tak plánování vlastních akcí, ze stejného důvodu znemožňují hlídkovou činnost nepříteli. Hlídkování dovoluje udržovat přehled o dění ve velkých oblastech a demonstrovat svou přítomnost. Výcvik vojáků do hlídek je poměrně náročný a rozsáhlý, něco z mála informací bude uvedeno v tomto článku. Hlídky se podle druhu činnosti dělí na tři druhy: 1) - Průzkumné hlídky 2) - Strážní hlídky 3) - Bojové hlídky Průzkumná hlídka Má většinou 4 členy, což je minimální počet pro dlouhodobější působení v terénu při zajištění nepřetržitého sledování zájmové oblasti nebo objektu. Hlídka působí utajeně, vyhýbá se odhalení a boj přijímá jen v nejnutnější situaci. Jejím úkolem je zjistit nepřátelská postavení, jejich počet a rozmístění, počet vojáků a jejich výzbroj apod. Postup akce: 1) Plánování Velitel hlídky obdrží od nadřízeného rozkaz ve kterém se dozví úkoly hlídky. Na základě těchto informací naplánuje průběh hlídky, určí její členy a seznámí je s úkoly a se situací v prostoru, kde bude hlídka operovat. Hlídka musí znát údaje o rozmístění vlastních a nepřátelských jednotek, trasu hlídky (jednotlivé úseky, kontrolní body, shromaždiště (bod setkání BS) v případě nečekaného rozptýlení hlídky, případné překážky apod.), čas odchodu a návratu, činnost při setkání s nepřítelem, platná hesla a signály pro daný den. Pokud je to možné je dobré provést nácvik hlídky v obdobném terénu a čase a s určenými členy hlídky. Může se tak přijít na nedostatky v plánování, ve výstroji nebo výzbroji, ve schopnostech členů hlídky. Úkol hlídky by neměl být příliš náročný protože při velkém vyčerpání dochází k chybám, které mohou být osudné. I z tohoto důvodu je důležité zvolit optimální vybavení výstrojí a výzbrojí (nic navíc, ale nic nesmí chybět) dle charakteru úkolu hlídky. Před odchodem je třeba zkontrolovat zbraně a zásobu munice, upravit si výstroj aby zbytečně nerachotila, nešustila apod., zkontrolovat rádio a jeho baterie, odložit všechno co by mohlo mít pro nepřítele v případě zajetí zpravodajskou hodnotu atd. 2) Průběh Hlídka postupuje po naplánované trase, na určených místech pravidelně zastavuje a zaujímá kruhovou obranu, zatímco velitel kontroluje polohu. Místa, kde se hlídka zastavuje by měla být něčím charakteristická, např. okraj lesa, most, křižovatka apod. Pozor však na to, aby v těchto místech nebyl skrytý nepřítel. V pravidelných intervalech by hlídka měla hlásit svou polohu, aby velitelství mělo přehled o situaci a mělo případně představu kam poslat pomoc. Po určité době je dobré se vrátit kousek zpět po vlastní trase a ověřit tak, jestli není hlídka sledována. Při pohybu se vyhýbat otevřenému prostranství, horizontu, v případě nutnosti je překonávat co nejrychleji. Formace, ve které se hlídka pohybuje se přizpůsobuje terénu. Např. v lese je lepší postupovat v zástupu, ve volném prostranství ve tvaru čtverce. Po dosažení cílového prostoru, se na blízký průzkum vydává jen část hlídky, zbytek zůstává vzadu, připraven průzkumníky krýt. Když se průzkumníci vrátí, zaznamenají ihned veškeré informace do mapy aby na nic nezapomněli a informují rádiem velitelství o zjištěných skutečnostech a o zahájení návratu. Většina situací, které mohou hlídku potkat je popsána v následujících standardních operačních postupech: Nález nástražného drátu: Při nalezení nástražného drátu se nezjišťuje jestli vede ke granátu, mině, světlici apod. ale ihned se nenápadně opustí nebezpečný prostor a vrátí se na nejbližší bod setkání. Tam se po zaujmutí kruhové obrany rozhodne o dalším postupu. Osvětlení: V případě spuštění (např. zakopnutím o nástražný drát) světelné rakety co nejdříve opustit prostor a vrátit se na poslední BS. Zbývá jen několik vteřin než raketa vystoupá vzhůru a ozáří prostor. Pokud nepřítel vystřelí světlici na padáčku, je dobré zalehnout a nehýbat se, v mihotavém světle není pomalý pohyb vidět, rychlý pohyb by naopak mohl přilákat střelbu. Minové pole: Po zjištění, že se hlídka nachází v minovém poli je nejrozumnější vrátit se stejnou cestou. Za situace, že někdo z hlídky šlápne na minu a minové pole má nepřítel kryté palbou, se hlídka pod krycí palbou stáhne a zraněného vezme sebou. Nejhorší možností je zůstat na místě. Zraněný: Před zahájením hlídky je důležité uvážit co se stane, když bude někdo zraněn a tuto situaci nacvičit. Protože, např. u 4 členné hlídky, kdy jeden bude zraněn a další dva muži ho ponesou, zůstane na krycí palbu jeden muž, který toho sám moc nezvládne. Je proto dobré zvážit evakuační postupy, vzdálenost od vlastních sil, jestli je k dispozici vrtulník apod. Jeden z členů hlídky by také měl minimálně ovládat základní zdravotnické úkony. Zajatec: Pokud vezme hlídka zajatce, měli by ho hlídat dva muži. Zajatec by měl být spoután a mít zakryté oči. Tkaničky od bot je dobré vyjmout a použít např. pro spoutání a také proto, že v botách bez tkaniček se nedá dobře utíkat. Ti, co zajatce hlídají musí dávat dobrý pozor a být připraveni na to, že zajatec ovládá techniky boje zblízka. Ztráta orientace: V případě, že se ztratí jednotlivec, vrátí se na poslední bod setkání, kde ještě byli všichni. Pokud se do cca půl hodiny neobjeví ostatní, vrátí se zpět sám. Pokud zabloudí celá hlídka, zaujme kruhovou obranu a velitel se pokusí zorientovat. Případně vyšle jednotlivce vždy kousek určeným směrem, aby ověřil zda se tam nachází objekt, terénní útvar apod. a zajistil tak porovnání s mapou. Kontakt s nepřítelem: Průzkumná hlídka by se měla snažit zamezit kontaktu s nepřítelem. Pokud je nepřítelem objevena, měla by co nejrychleji ustoupit za využití technik palby a manévru, tj. část hlídky ustupuje a druhá část vede krycí palbu. Pokud je situace velmi vážná může se hlídka rozptýlit a později setkat na domluveném místě. Pro případ zajetí by všichni měli mít domluvenou společnou historku a u výslechu ji použít. 3)Návrat a vyhodnocení Pro návrat se volí jiná trasa aby se předešlo nebezpečí nepřátelské léčky. Sledovat hlídku je pro nepřítele pohodlný způsob jak objevit pozice její jednotky, zjistit hesla a signály, případně se v závěsu za hlídkou pokusit proniknout za obranný perimetr. Z těchto důvodů je důležité aby vracející se hlídka občas zalehla v záloze, nebo se vrátila ve vlastních stopách a ověřila tak, že není sledována. Vlastní vojáci na obranných pozicích musí znát čas a směr návratu hlídky a domluvená hesla a signály. Po návratu podá velitel hlídky hlášení o zjištěných informací. Tohoto hlášení by se měli účastnit i další členové hlídky a případně doplnit své postřehy a zjištění. Strážní hlídka Zabezpečují včasné varování před nepřátelským útokem, snaží se omezovat průzkumné aktivity nepřítele a vytvářejí pozorovací stanoviště před hlavní obranou linií. Nemusí působit jen ve statických postaveních, ale mohou se veřejně pohybovat v určené oblasti a svou přítomností omezovat případné nepřátelské aktivity a podporovat místní loajální obyvatelstvo. Počet vojáků v hlídce je různý podle úkolu, většinu splní jednotka o síle družstva. Bojová hlídka Vede boj s nepřítelem, přepadává ze zálohy, útočí na důležitá stanoviště (velitelská, spojovací, logistická apod.), získává zajatce a obecně používá záškodnické metody pro zneklidňování nepřítele. Podle úkolu může hlídku tvořit družstvo až četa. Vozidlo-nucené  přiblížení Varianta přiblížení vozidly. Této varianty se používá především při nebezpečí z prodlení. To znamená, že situace požaduje okamžité jednání. Najetí vozidly přímo k objektu se dá použít např. ve městě, kde je provoz plynulý a je celkem normální, že někdo zaparkuje vozidlo u chodníku a vystoupí z něj pár chlapíků. Moment překvapení u této varianty je celkem zanedbaný a zásahový team musí velmi rychle překonat vzdálenost od vozidel a postupovat směrem do objektu. V průběhu přiblížení k místu incidentu osádka vozidla zajišťuje rizikové prostory tak jako v případě skryté varianty pohybu a přibližování. Samostatné vozidlo bude sloužit jako kryt pro zásahový team, řidič vozidla nesmí opomenout vypnout maják, který je slyšet zhruba 3 bloky napřed, a tím upozorní pachatele na skutečnost a možnost zákroku. Odpoutávací manévr. Použití manévru k odpoutání pozornosti pachatele bude prováděno samozřejmě na opačné straně útoku. K odvedení pozornosti můžeme použít vše, co může odlákat pozornost osob uvnitř objektu. Tento moment je velikou pomocí pro zásahovou skupinu. Ve výcviku by s těmito prostředky by měla pracovat každá skupina. Má-li být použito tohoto manévru musíme si uvědomit, že v omezeném prostoru mohou být děti nebo lidé se srdečními potížemi. Pokud se použije imitační prostředek nevhodným způsobem, bude tento efekt téměř nuloví a sníží jeho učenost. Odvádění pozornosti lze provést několika prostředku např. imitační prostředky, hlasem, atd. Vstup dveřmi Vstup do budovy hlavním vchodem (dveřmi). Jedná se o variantu vstupu vybranou na základě důkladného průzkumu a rekognoskace, kde není jiná možnost ke vniku do budovy. Tato varianta není příliš vhodná, ale v případě z prodlení je tento vstup v dané situaci správné rozhodnutí. Vstup hlavním vchodem je velmi riziková varianta taktického rozvinutí postupu. Hlavním důvodem je že osoby uvnitř budovy očekávají právě tuto možnost příchodu zásahové jednotky, dalším faktorem je velmi členitý prostor vestibulu, který ústí do dalších přilehlých prostor, jako jsou schody, chodby, a v posledním případě místnosti. Obecně vstup hlavním vchodem, můžeme tedy označit jako velmi rizikový, neboť pachatel se soustřeďuje na hlavní vchod a budeme muset počítat s nástražnými systémy umístěnými v tomto prostoru. Taktický postup bude vycházet se zajištěných prostor, jako jsou například okna, vstup apod. Vstupy do objektů. Hlavní vchod se nachází vždy na straně A. Při taktickém postupu je důležité zajistit všechny možné prostory: jako např. okna, dveře, sklepy, půdy, atd. Skupina se rozdělí na dvě části – na zajišťovací podskupinu a na skupinu, která bude tvořit vnitřní zajištění objektu. Při rozvíjení taktického vstupování se nesmí tento pohyb zastavit. Tento moment by pachatel mohl využít ve svůj prospěch a mohl by zmařit celou akci. Cestou nejmenšího odporu Volba vstupu jak proniknout do objektu je velmi důležitá prodavší postup zásahového týmu a rozvíjení taktického postupu v objektu. Ve fázi útoku jde o čas, který musí být velmi krátký pro obsazení celé budovy. Čas se v tomto případě bude počítat na vteřiny, kterým dosáhneme co nejúčinnějším způsobem využít momentu překvapení. V případě, že se vstup do objektu určí nevhodným způsobem, může to zmařit i celou akci, a to zejména půjde li o záchranou operaci tento chybný manévr může mít nedozírné následky pro rukojmí. Další taktickou zásadou ve fázi obsazení objektu může být neustále v pohybu a nezastavovat se v nezajištěném prostoru. Tam, kde člověk si není jist dalším správný (taktickým) postupem, je dobré nahradit myšlenkový tok spíš za rychlí pohyb (přesun). Následný děj se potom vyvine a doplní jiným vhodným způsobem. Rekognoskace objektu se dělí na dvě části. Z praxe, ale vím, tato rekognoskace omezuje pouze na jednu její část. Akce si vyžaduje velmi rychlé jednání a není dostatečný prostor pro vytvoření a nashromáždění tolik informací o vnitřní části objektu, aby se dali využít. Ve výcviku se tato varianta nacvičuje a budeme ji považovat za pohyb v neznámém prostředí (objekt) V ostré akci budeme vyházet pouze z výsledků vnější rekognoskace. V případě vnější rekognoskace si zadáme postup a způsob, jak se přiblížit a kudy vniknout do objektu. V případě že máme i vnitřní reko, je vhodné si stanovit postup ve vnitřní části objektu a eventuelně rozdělit team na několik částí. V případě členité a rozsáhlé budovy je tato varianta celkem běžnou praxí. Posun terénemPole: nejlepší je poslat dva pointmany aby přibližně prozkoumali místo kam jdete, pak je dobré jít přes pole buď ve formaci Kruh (O) rozestupy něco kolem 10 metrů. Nebo jít v šipce (>) bez ocásku, taktéž velké rozestupy. Šipka je nejlepší když chcete v lese obejít nějaký bod ze dvou stran, tak se jedno křídlo ke konci oddělí a jde to obejít...! Cesta: Pokud nemáte čas aby jste se pohybovali v lese musíte se přesunout po cestě, nejlepší je jít v této formaci (:::::: : ) tzn. dva pointmani kteří jsou 100-200 metrů od skupiny napřed, ale aby na sebe viděli, a mohli dávat signály. Pak je skupina, a vzadu jsou dva zadáci kteří jdou po boku, a hlídají svůj půlkruh zády ke skupině, jdou neustále zády (případně bokem) ke skupině, občas se jeden z nich podívá na skupinu, a skupina na ně (kvůli signálům) Zadáci musí být zodpovědní lidé, a skupina musí jít takovou rychlostí jako jdou zadáci. Zadáci jsou hned po veliteli nejdůležitější lidi (a jsou ve velmi malém rozestupu za poslední dvojicí). Zážitek z výcviku: když jsem byl ještě s jedním elektrikářem požádán abychom přepadli 16 člennou skupinu! Schoval jsem se do obrovského houští a nechal si projít skupinu i zadáky! Druhý kolega se zakempil před skupinu a začal střílet po pointmanech (záměrně, jinak se to nikdy nedělá!!) Jakmile prošla skupina potichu jsem eliminoval zadáka, jelikož to byl manualista, a moc toho nezmohl (chyba byla ta že si dozadu nedali AEGcko) A zapojil jsem se jako bych byl člen skupiny, no a pak už jsem poslal dlouhou dávku a bylo postaráno, zabil jsem asi 12 lidi, zbytek dodělal kolega, takhle jsme ve dvou zlikvidovali 16 clenou skupinu!!!! Mno zpět k postupu, skupina kryje svoji stranu, tzn všichni na levo se koukají na levo a na pravo se dívají napravo, jednoduché. Když se cokoli stane celá skupina zaujímá kruhovou obranu, a pointmani to jdou prozkoumat, v případě útoku se dělají léčky, útoky, ale to až zas někdy ) V lese se pohybujte pokud možno co nejtišeji, nejde o rychlost, ale o tichost při přesunu našlapujte patou a opatrně končete špičkou nohy, zadák to má těžké musí to hodně trénovat...  Přepadovky a LéčkyPřepady a léčky Jednotky zvláštního určení operují hluboko v srdci území obsazeného nepřítelem, kde provádějí aktivní i pasivní činnost. Typická pasivní operace zahrnuje zaujetí postavení v naprostém utajení, vybudování skrytého a bezpečného pozorovacího stanoviště a odesílání zpráv o silách a pohybech nepřítele. Aktivní operace jako přepady a léčky vyžadují odlišný druh odvahy, smělost namísto trpělivosti, rozhodnost namísto opatrnosti. Tento díl je věnován operačním technikám sil zvláštního určení a zabývá se prováděním přepadů a léček. Přepad se člení do těchto fází: 1. Utajený příchod 2. Krátký a intenzivní boj 3. Rychlé odpoutání 4. Urychlený a rozhodný odchod Přepady slouží ke zničení prostředků a zařízení nepřítele, jako jsou velitelská stanoviště, spojovací uzly a skladiště, dále k ukořistění materiálu, zbraní a braní zajatců. Nebo prostě ke způsobení co největších ztrát a škod nepřítele. Mohou se použít pro záchranu vlastních jednotek nebo spojeneckých partyzánů, a poslouží také k odvedení pozornosti od jiných operací. Příprava přepadu Účel akce, druhu objektu a poznatky o nepříteli budou mít vliv na velikost nasazené skupiny. Ale při jakékoliv velikosti se vždy dělí na dvě hlavní části – přepadovou podskupinu a zabezpečovací podskupinu. Přepadová skupina provádí vlastní akci. Tou jsou vojska, která jdou a zničí zařízení, vysvobodí zajatce, ukradnou plány či šifry nebo udělají cokoliv, co je smyslem akce. Vedle ryzích bojovníků může mít v sestavě experty na demolice, elektroniku nebo kohokoliv kdo je potřeba. Zabezpečovací skupina zajiš�uje jejich krytí, zabezpečuje okolí a braní nepřátelským posilám v zapojení do akce, zastavuje případné uprchlíky a kryje odchod přepadové skupiny. Jednotky zvláštního určení jsou po zásluze pověstní tvrdostí a rozhodností. Žádný z jejích příslušníků netouží zbytečně ztrácet čas, a tak neustále pátrají po potencionálních objektech útoku. Každý z nich je posuzován z hlediska jeho významu, možnosti příchodu a odchodu s přihlédnutím ke vzdálenosti a terénu, potřebné velikosti přepadové skupiny, a pak začíná příprava operace Místní represálie Dalším důležitým faktorem je pravděpodobný dopad na spřátelené i ostatní obyvatelstvo v důsledku přepadu. Existují nesčetné příklady poprav desítek místních obyvatel za každého zabitého okupačního vojáka. Zvažování této možnosti je vždy součástí přípravy přepadu, a specialisté na psychologickou válku budou také připraveni plně využít dosažené úspěchy. Jednoduchost Přestože plán akce musí být pečlivě zpracován do posledního detailu, musí být v zásadě jednoduchý. Kdyby měl úspěch záviset na souhře mnoha faktorů, pak by změna kteréhokoliv z nich mohla zmařit celou operaci. Doba akce – denní i roční – je vždy kritickým faktorem. Jestliže je operace jednoduchá a uspořádání objektů útoku je dobře známo, je spíše vhodné operovat za tmy. Nejsou-li zpravodajské poznatky úplné, udeřte za svítání nebo za soumraku. Odchod Soumrak je nejvhodnější dobou k odchodu poskytuje vám výhodu posledních minut denního světla k opuštění prostoru samotné operace a tma zpomalí nepřítele při pronásledování. V každém případě však vybírejte čas velmi pečlivě, abyste si zajistili maximální možnou výhodu. Význam přesného zpravodajského zajištění se jeví samozřejmým a nelze jej přecenit. Hlavni zdroje poznatků: Největší význam má místní znalost. Kde je to jen možné, měli by se zverbovat spřátelení místní obyvatelé jako průvodci, a pokud to bezpečnostní situace dovolí , mohou se použít i v samotné přepadové skupině. Při pohybu k objektu útoku je nutno činit veškerá opatření proti vyzrazení vlastní přítomnosti. Vyhýbejte se jakémukoliv setkaní s nepřítelem, ale pokud dojde k nejhoršímu a střetnete se s ním, musíte zajistit aby jeho ztráty byly 100% Léčka Léčka je přepad pohyblivého objektu. Jediný skutečný rozdíl je v tom, že harmonogram operace je neúplný a nespolehlivý. Ani vynikající zpravodajské zdroje nemohou předpovědět skutečnou dobu jednotlivých kroků nepřítele, takže přepadová skupina bude často na místě nějakou dobu před příchodem objektu útoku, což významně zvyšuje riziko prozrazení. Léčky se zřizují s cílem zničit nebo zajmout živou sílu a materiál nepřítele nebo omezit jejich pohyb. Systematický postup může usměrnit trasy přesunu vojsk či zásobovacích operací nepřítele a donutit jej k soustředění svých pohybů na hlavní silniční a železniční trasy, kde bude mnohem zranitelnější, zvláště za vzduchu. Samostatné železnice jsou vždy relativně odkrytým cílem. Například pouhé odstranění kolejnic zastaví celý systém a naruší dopravu materiálu a vojsk. Okamžitá léčka Je plánovaná nacvičená operace podložená zpravodajským hlášením. Za ideálních podmínek byste měli terén prostudovat nejdříve z mapy a leteckých snímků a potom ho osobně prozkoumat. Čím pečlivější bude příprava a čím důkladnější nácvik, tím větší škodu nepříteli způsobíte. Okamžitá léčka Používá se tehdy, když znáte směr, odkud se nepřítel přiblíží. Při záměrné léčce to samozřejmě vyžaduje dobrou zpravodajskou znalost úmyslu nepřítele. Přímočarou léčku použijete, když vidíte, co nepřítel dělá. V obou případech však musíte být připraveni, že se nepřítel může nenadále objevit z kteréhokoliv směru. Jinak se může stát, že do léčky padnete sami. Prostorová léčka Používá se tehdy, když víte, že nepřítel se přiblíží k postavení, ale nevíte z kterého směru. Prostorovou léčku tvoří několik zálohových skupin, každá čeká v úkrytu v dané ose na nepřítele. Příprava je složitější, protože velice snadno by se mohlo stát, že ve zmatku střílí jeden na druhého. Ale při dobrém řízení můžete vehnat nepřítele z jedné léčky do druhé. Založení léčky Léčka se může připravit a uplatnit během několika hodin, nebo to může být dlouhodobá operace uskutečněná po několikadenním hlídkování. Může jí uplatnit hlídka operující hluboko za nepřátelskými liniemi a podporovaná z hlídkové základny, stejně jako průzkumné hlídky, o kterých byla řeč dříve. Typické prostory pro léčku jsou následující: Známé trasy, které nepřítel pravidelně používá Týlové nepřátelské prostory, jako zásobování vodou, sklady atd. Významné body na mapě: mosty, křižovatky, silnice Přístup k vlastním obranným postavením Přístup k vesnicím Budete-li muset zalehnout a čekat déle než jednu noc, budete muset rozdělit své lidi do dvou skupin – jedna obsadí léčku a druhá bude odpočívat. Musíte být nudné hodiny ve střehu, pozorovat výhled a nepolevovat. Jestliže posádka zálohy klímá, často se z lovce stane štvanec. Individuální kázeň je životně důležitá proto: Přesun do zálohy musí být tichý a postřehnutelný Hluk a pohyb omezte na minimum Nekašlete, nefrkejte, nevr�te se Nevařte, mějte tedy dostatek studené potravy Mějte zbraně v pohotovosti Posádka léčky je většinou rozdělena do několika družstev. Úderná skupina má za úkol boj ze zálohy. Ochranná skupina na křídle dává včasnou výstrahu o postupujícím nepříteli a braní nepřátelskému útoku z křídla. Může také zabránit nepřátelských vojáků z bojového prostoru. Zadní ochranná skupina chrání týl úderné skupiny a střeží ostatní výzbroj skupiny. Místo kde léčku postavíte by mělo: Být skryté nepříteli Být bez zjevné únikové cesty Poskytnout vám krytý přístup a ústup Umožnit včasné varování před blížícím se nepřítelem Mít dobré palebné pole Důvody možného selhání léčky: Cvakot napínání kohoutku, natahování závěrů Zvuk rádia ze smrtící zóny Nedostatečné maskování Příliš mnoho pohybů v postavení Nedostatečné spojení mezi skupinami Zaseknutí zbraně Příliš časné zahájení palby Všichni střílejí na stejný cíl, část nepřátel není zasažena Přesun VIP osob Při přesunu chráněné osoby je potřeba minimálně 8 lidí, přičemž 3 lidé tvoří přímou ochranu chráněné osoby a zbylých 5 lidí tvoří okruh (kruhovou ochranu). Okolo vnitřní ochranky v rozmezí přibližně 5 – 10 m. Tři lidi ve vnitřním kruhu jsou úplně natěsnaní na VIP osobu (chrání ji vlastním tělem). Také všichni tři mají rozdělené funkce (velitel, hlídka, pointman). Také všichni drží VIP osobu za oděv. Celé družstvo se pohybuje tak rychle, jako nejpomalejší člen (zadní hlídka). V případě napadení vytváří družstvo obranné postavení a tří členné vnitřní družstvo odvádí osobu do bezpečí. A to tak, že velitel vnitřní ochranky ohne VIP osobu tak, že jednu ruku položí na břicho a druhou ze zadu na hlavu. A tří členná vnitřní ochranka odvádí skloněnou VIP osobu do bezpečí za podpory 5 členného vnějšího okruhu. DRUHY NAPADENÍ A ÚČINNÁ OBRANA Napadení z jednoho směru Toto napadení patří k nejčastějším a také je proti němu „snadná“ jak ochrana, tak protiútok (protiútoky nejsou příliš doporučovány, zejména, když má nepřítel přesilu). Ústup Ústup je veden tak, že odchází na jiný směr, než je nepřítel :-) (pochopitelné, avšak někdy je třeba zjistit, odkud jste byli napadeni). Poté začnete ustupovat tak, že jde pointman, který kontroluje směr ústupu, další jde tříčlenná osobní ochranka s VIP osobou. Poté jdou zbylí 4 lidi z vnějšího okruhu a to tak, že dva ustupují a dva dělají krycí palbu. Takto se postupuje, dokud není chráněná osoba v bezpečí. Pokud je ovšem vaše základna daleko, tak se za chvíli přeformujte do základní kruhové formace. Protiútok u napadení z jedné strany I při protiútoku musí zůstat tří členná „osobní“ stráž u VIP osoby + alespoň dva lidi z vnějšího kruhu a protiútok probíhá tak, že tři lidi obcházejí napadající skupinu a dva dělají krycí a podpůrnou palbu. Tento protiútok se samozřejmě neprovádí, když má nepřítel přesilu. A VIP musí být pokud možno uschována v krytu, ale tak, aby dvojice, co provádí podpůrnou palbu na ně viděli. Napadení ze dvou stran S napadením ze dvou stran se moc nepočítá, jelikož by nepřítel střílel po vlastních lidech. Přesto se občas vyskytuje. Protiútok proti tomuto postavení nepřítele je téměř neproveditelný v tomto počtu. Proto je doporučovaný ústup. Ústup provádějte tak, že dva lidi jdou po stranách a kryjí nepřítele palebnou podporou. Uprostřed jde VIP osoba + „osobní ochranka“ a pátý jde jako zadní hlídka. AKTUALIZACE Ústupová léčka Tuto léčku je vhodné přichystat při nečekaném napadení nepřítelem zepředu (potkání nepřátelské jednotky při pochodu). Léčku uděláme tak, že jeden z pětičlenného teamu (buď pointman nebo největší palebná síla v teamu – kulomet) a ten začne pálit na nepřítele a pomalu ustupovat. Zbytek teamu i osobní ochranka s VIP se rychle stáhnou a zaujmou postavení (VIP se schová opodál). Postavení bude tak, že 4 zbývající členové vnějšího okruhu se rozmístí podél cesty „zipovitě". Rozdélení hlídek Úspěšné užití hlídek leží u kořenů všech podob moderního válečnictví. Má-li mít armáda nejnovější poznatky o nepříteli, ovládnout území mezi frontovými liniemi, nebo zničit či rozdělit nepřátelské síly, je nezbytný účinný systém hlídkování. Základem všeho je, aby každý voják byl dokonale seznámen se způsobem hlídkování a jeho účelem. Vedení konvenčních válek vždy zahrnovalo vysílaní hlídek do prostoru mezi prostorem mezi předními liniemi za účelem získání informací o druhé straně a ovládnutím území nikoho. Při vedení takzvaných omezených bojových akcí je činnost hlídek bezesporu ještě důležitější. Šestero úspěšné hlídky 1)Volte pro návrat vždy odlišnou trasu 2)Neunavujte mužstvo přes míru – vyčerpání vede k chybám 3)Dělejte časté zastávky a naslouchejte 4)Seznamte se s výhledy, zvuky a pachy dané oblasti 5)Zabalte řádně veškerou výstroj, aby nerachotila a nevrzala 6)Snažte se dívat skrz, nikoliv na husté křoví a porosty Proč hlídky Nemůžeme naplánovat úspěšnou operaci bez přesných a čerstvých informací. Přes množství důmyslných prostředků získávaní informací, jako jsou družice, letecké snímkování, dálkově ovládané letouny či pozemní prostředky, systémy pro noční pozorování a mnoho dalších, průzkumná hlídka je stále nejspolehlivější způsob, jak získat podrobné a prověřitelné poznatky. Chcete-li si udržet tento zdroj informací, musíte ovládnout území nikoho. To ztíží nepříteli získávání údajů o vašich pozicích. Proto má činnost hlídek dvě protikladné stránky: zatímco většina hlídek je vysílána za účelem získání informací, stejně důležité je zabránit nepříteli získat pro něj potřebné informace. Úspěšná činnost hlídek vyžaduje vysoký stupeň profesionality. Potřebuje pečlivé plánovaní, vysokou úroveň vycvičenosti jednotlivce, dokonalou souhru ve skupině a rozhodné velení. Z mnoha pohledů činnost v hlídce žádá od pěšáka více než jakákoliv jiná oblast jeho výcviku. Průzkumná hlídka -získávají poznatky pozorováním a působí skrytě. Při takové činnosti se musíte vyhýbat boji, s výjimkou vlastní obrany nebo využití nepředpokládané příležitosti. Průzkumná hlídka může plnit řadu úkolů, mezi nimi: 1)Zajišťování nepřátelských postaveních a přístupů k ním. 2)Získání detailních poznatků o rozsahu, síle a rozložení nepřátelských sil 3)Sběr údajů o utváření terénu k usnadnění budoucí činnosti 4)Sledování činností nepřátelských hlídek 5)Kontrola neporušenosti vlastních drátěných překážek a minových polí 6)Strážní hlídky Pozorovací hlídky -jsou své povahy nepohyblivé, ale na rozdíl od průzkumných hlídek mohou mít jak aktivní, tak pasivní roli. Zaujímají postavení před vlastními pozicemi s cílem varovat při jakémkoliv pohybu nepřítele a zabránit či narušit pokus o průnik. Nejmenší síla takové hlídky by měla mít tři až čtyři muže. Mezi její úkoly patří: 1)Pozorování a naslouchání na předpokládaných přístupech nepřítele 2)Pozorovat území před a mezi obranným postavením 3)Krýt minová pole a překážky, které nelze krýt z hlavních pozic Pozorovací hlídka obvykle zaujímá postavení v noci a přes den zůstává skrytá. Musí mít rádiové spojení s vyšší jednotkou, aby mohla vyžádat a řídit dělostřeleckou, minometnou a kulometnou palbu. Dokud řídí palbu jiných jednotek a zdržuje se vlastní střelby, má větší naději udržet se ve svém postavení. Pokud je nucena zapojit se do boje, musí se zpravidla stáhnout. Bojové hlídky Bojové hlídky jsou určeny k útočným akcím. Vysílají se k plnění dílčích úkolů s dostatečnou výzbrojí a palebnou silou pro bojovou činnost. Úlohy vhodné pro použití bojových hlídek zahrnují: 1)Provádění výpadů do nepřátelských postavení 2)Získávání zajatců či materiálu pro zpravodajskou službu 3)Nastražování léček, včetně protitankových 4)Provádění útočných akcí proti nepřátelským hlídkám Bojové hlídky obvykle působí pod velením důstojníka a měly by být o síle devíti až desíti mužů. Musíte mít dost sil, pokud narazíte na nepřátelskou hlídku. Další faktory ovlivňující velikost bojové hlídky je síla nepřátelských hlídek.